Německý pinč - chovatelská stanice
Německý pinč (German Pinscher)
Německý pinč se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes.
Jaký původ má německý pinč
Německý pinč je plemenem, které vzniklo v Německu na konci 18. a začátkem 19. století. Od nepaměti se pinčové vyskytovali na německém, ale i českém venkově a plnili tam nejrůznější úkoly: lovili krysy, hlídali dvůr, doprovázeli formany a povozníky. V době 1. světové války byl Německý pinč velice populární jako veselý, život milující, bedlivý a ostražitý společník.
Nejblíže má pravděpodobně k původnímu typu pinče, od něhož byli později odvozeni dnes známější Dobrmani a malí hladkosrstí pinčové, a také plemena, vzniklá na základě Německého pinče na začátku 19. století.
Německý pinč - popis a vzhled
Německý pinč je plemenem služebních psů. Jako druhé označení se používá Standardní pinč. Je to středně velký hladkosrstý pes kvadratické tělesné stavby, působící velmi elegantním dojmem. Hlavu má dlouhou, s vysoko nasazenýma překlopenýma ušima, je klínovitá, ve tvaru písmene V, se suchou a pevnou mordou. Oči jsou menší a dosti výrazné. Uši má vysoko posazené. Krk je dlouhý a svalnatý. Hřbet má rovný a krátký, jeho délka odpovídá jeho výšce v kohoutku. Ocas má německý pinč vysoko nasazený, u základu silný, směrem ke konci se zužuje. Přední i zadní končetiny má pevné a rovné, zadní končetiny mají dobře zřetelná skloubení.
VÝŠKA: Německý pinč má v kohoutku 45 až 50 cm.
VÁHA: Německý pinč váží v rozmezí 11,5 až 16 kg.
SRST: Německý pinč má krátkou a leskou srst, která je hustá a dobře přiléhavá. Zbarvení je: v základě vždy černé s pálením, ale také rezavé a tmavě hnědé se žlutým pálením, plavé.
Německý pinč a jeho charakter
Německý pinč se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes. Po svých vesnických předcích zdědil německý pinč přirozenou ostrost a schopnost si v každé situaci poradit. Je velmi učenlivý a inteligentní, obzvláště dobře hlídá. Německý pinč je na potravu, péči o srst i na prostor nenáročný, avšak lze ho doporučit jen zkušenějším chovatelům. Při nesprávné či nedostatečně důsledné výchově z něj totiž může vyrůst těžko zvladatelný pes, který si bude chtít prosazovat svou vůli. Nejspokojenější je německý pinč se svým pánem a v kruhu celé rodiny. Pokud by byl ponechán bez dostatečné lidské pozornosti, jistě by velmi strádal. Více podrobností se dozvíte na stránce věnované charakteru německého pinče.
Jakou péči vyžaduje německý pinč
Německý pinč je velice vhodný pro chov v bytě. Potřebuje jen zajistit dostatek pravidelného pohybu. Má srst jen nenáročnou na péči, nezapomínejte ji 1 až 2 krát týdně kartáčovat a otřít hadříkem. V období línání pravidelně odstraňujte chlupy gumovou rukavicí. Nezapomínejte mu čistit ouška a zvukovod a zastříhávat drápky,pokud si je dostatečně neobrušuje pohybem venku
Německý pinč a jeho plemeno
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi. Sekce 1 - Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
Oficiální zkratka v České republice: NP
ČÍSLO STANDARDU: 184/ 18. 04. 2007 (GB)
Historie plemene německý pinč
Německý pinč patří mezi nejstarší plemena německých psů. V dřívějších dobách byl znám jako stájový pinč. Žil totiž převážně ve stájích s dobytkem. Byl vynikajícím lovcem krys a ještě lepším hlídačem domácího dvorku i celé usedlosti. Pásl ovce, doprovázel vozy i kočáry. V 19. století byl tento pinč široce rozšířen, a to ve 2 variantách: 1.)hrubosrstý 2.)hladkosrstý Hladkosrstý pinč byl předkem takových plemen, jako byli: trpasličí pinčové, dobrman a pravděpodobně také hladkosrstý rakouský pinč. Hrubosrstý pinč byl základem vzniku plemena schnauzer. První popis pinče byl zaznamenán v roce 1836 německým vědcem Reichem Bockem. Hrubosrstého pinče, který měl výšku asi 30 cm podrobně popsal Gering v roce 1880. V současné době je pejskem chytrým, oddaným, hravým a nenáročným na péči a na podmínky chovu. Stal se tak nejen pomocníkem člověka, ale také jeho vítaným společníkem. Více podrobností se dozvíte na stránce věnované historii plemene německý pinč.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 184 / 18.04.2007 / GB
NĚMECKÝ PINČ
(Deutscher Pinscher)
ZEMĚ PŮVODU: Německo
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.03.2007
POUŽITÍ: hlídací a společenský pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi
Sekce 1 pinčové a knírači
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: hladkosrstý pinč je velmi starým plemenem, zmiňovaným v německé plemenné knize již v roce 1880. Má společné předky s kníračem, který byl také nazýván hrubosrstým pinčem. Od začátku se hladkosrstí pinčové ovšem lišili od hrubosrstých jedinců barvou a krátkou srstí. Převážně byli černí se světlehnědými znaky, jednobarevní v různých odstínech od hnědé k červené, pepř a sůl nebo modrošedí až černí.
CELKOVÝ VZHLED: německý pinč je hladkosrstý, středně velký, s hrdým držením těla, plynulými liniemi, elegantní a kvadratický. Je silný jako knírač. Díky krátké hladké srsti je jeho dobře vyvinuté osvalení dobře viditelné, zvláště při pohybu.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- v poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická jak jen možno.
- délka hlavy (měřená od špičky nosu k týlnímu hrbolku) odpovídá polovině délky hřbetní linie (měřené od kohoutku k místu nasazení ocasu).
POVAHA / TEMPERAMENT: živá, čilá, sebevědomá a vyrovnaná povaha, spolu s inteligencí a vytrvalostí jej činí milým rodinným, hlídacím i společenským psem.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: silná, podlouhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolku. Čelo je ploché a paralelní s nosním hřbetem.
Stop: slabý, ale jasně patrný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: dobře vyvinutá, vždy černá.
Tlama: zakončená ve tvaru tupého klínu. Nosní hřbet rovný.
Pysky: černé, hladce a těsně přiléhající k čelistem. Koutky úst uzavřené.
Čelisti/Zuby: silná horní i spodní čelist. Úplný nůžkový skus (42 čistě bílých zubů podle zubního vzorce) je silný a dobře se uzavírající. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, aniž by stavba lící rušila výraz.
Oči: tmavé, oválné, s černě pigmentovanými, těsně přiléhajícími očními víčky.
Uši: klopené, vysoko nasazené, tvaru „V“, s vnitřními koutky ležícími blízko lící, natočené vpřed směrem ke spánkům. Paralelní ohyb nemá přesahovat temeno.
KRK: ušlechtile klenutý, ne příliš krátký. Hladce přecházející v kohoutek bez vyznačení nasazení krku. Suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Kůže na hrdle těsně přiléhá, bez záhybů.
TRUP:
Hřbetní linie: mírně spadající od kohoutku směrem k zádi.
Kohoutek: tvoří nejvyšší bod hřbetní linie.
Hřbet: silný, krátký a rovný.
Bedra: krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od posledního žebra ke kyčli je krátká, takže pes vypadá kompaktní.
Záď: mírně zaoblená, harmonicky přecházející v kořen ocasu.
Hrudník: středně široký, v průřezu oválný, dosahující k loktům. Předhrudí je dobře vyznačené špičkou hrudní kosti.
Spodní linie: slabiny ne příliš vtažené, vytvářejí hezky klenutou linii se spodní částí hrudního koše.
OCAS: ponechaný přirozeně, žádoucí je šavlovité nebo srpovité nesení ocasu.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny silné, rovné a nemají úzký postoj. Při pohledu ze strany jsou předloktí rovná.
Plece: ramenní lopatky leží těsně u hrudního koše a jsou dobře osvalené na obou stranách kosti ramene, přesahující trny hrudní páteře. Co nejšikmější a dobře uložené vzad, vytvářejí úhel zhruba 50° k horizontále.
Nadloktí: přiléhající k tělu, silné a dobře osvalené, vytvářející úhel 95° až 100° k ramenní lopatce.
Lokty: správně přiléhající, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.
Předloktí: silně vyvinuté, dobře osvalené. Zcela rovné při pohledu zpředu i ze strany.
Kloub zápěstí: silný a pevný.
Nadprstí: silné a mírně pružné. Při pohledu zpředu vertikální, při pohledu ze strany mírně šikmé směrem k zemi.
Přední tlapky: krátké a kulaté, prsty těsně vzájemně přiléhající a dobře vyklenuté (kočičí tlapky). Polštářky odolné, drápky krátké, černé a silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu ze strany šikmo postavené, při pohledu zezadu paralelní, ale nikoliv příliš úzký postoj.
Stehno: středně dlouhé, široké, silně osvalené.
Koleno: nevytáčí se ani dovnitř ani ven.
Bérec: dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející v silné hlezno.
Hlezno: výrazněji zaúhlené, silné, pevné, nevytáčí se ani dovnitř ani ven.
Záprstí: kolmé k zemi.
Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky. Prsty vzájemně dobře přiléhající, dobře klenuté. Drápky krátké a černé.
POHYB: typickým pohybem je klus. V pohybu hřbet zůstává pevný a poměrně nehybný. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Klus je prostorný, uvolněný, plynulý, se silným posunem a volným předkrokem.
KŮŽE: těsně přiléhající po celém těle.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin.
BARVA:
- jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá.
- černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.
VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: psi a feny: 45 až 50 cm.
Hmotnost: psi a feny: 14 až 20 kg.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- nemotorná nebo lehká stavba. Příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny.
- těžká nebo kulatá lebka.
- vrásky na čele.
- krátká, špičatá nebo úzká tlama.
- klešťový skus.
- světlé, příliš malé nebo příliš velké oči.
- uši nasazené nízko nebo příliš dlouhé, nestejnoměrně nesené.
- silně vystupující lícní kosti.
- volná kůže na hrdle.
- příliš dlouhý, vtažený nebo měkký hřbet.
- kapří hřbet.
- silně spáditá záď.
- dlouhé tlapky.
- mimochod.
- drobivý pohyb.
- slabá srst.
- černá úhoří čára na hřbetě, tmavé sedlo, světlá nebo vybledlá srst.
- výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o méně než 1 cm.
ZÁVAŽNÉ VADY:
- nedostatek pohlavního typu.
- lehký vzhled.
- jablkovitá hlava.
- linie hlavy nejsou paralelní.
- lokty vytočené ven.
- strmé nebo v hleznech rozbíhavé pánevní končetiny.
- hlezna vytočená ven.
- výška v kohotku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 1 cm, ale méně než 3 cm.
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- bázlivé, agresivní, zlé, výrazně nedůvěřivé nebo nervózní chování.
- jakákoliv malformace.
- zcela obrácený pohlavní typ.
- vady skusu, jako například podkus, předkus, zkřížený skus.
- vážné vady v jednotlivých částech, jako ve stavbě těla, srsti nebo barvě.
- výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 3 cm.
Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
F. C. I.-Standard č. 184/18.04.2007/GB zdroj: ČESKOMORAVSKÁ KYNOLOGICKÁ UNIE
Moderní pelechy pro psy ručně vyráběné v české dílně.